byla
jednou jedna červená
Karkulka, která žila se svou matkou vlčicí v lese plném divokých
zvířat. karkulka šplhala na stromy, hrabala si skrýše, hrála si
v lese s vlčaty, z kůry stromů si vyráběla šperky, ale uměla
ulovit i malého hlodavce, když měla hlad. usínala na mechu a
těšila se z větru, slunce i deště
jednou
si ji matka vlčice zavolala a předhodila před ní kus jelena.
červené Karkulce bylo hned jasné, že musí dojít i s jelenem za
babičkou vlčicí a podívat se před zimou jak se jí daří. vzala
jelena do kusu hadru, přehodila ho přes sebe a vyrazila na cestu.
matka vlčice za ní ještě štěkala: "a to ti povídám,
nechoď přes město! žije tam zlá bába, mohla by tě sežrat!"
Karkulka pokývala hlavou a vydala se na cestu
slunce
se líně válelo na obloze, skrze stromoví dotýkalo se kůry
stromů a Karkulka si to zamířila rovnou ke branám města.
nechtěla vlčici odporovat, ale něco ji tam táhlo
brány
města se otevřely a Karkulka nevěřila svým očím, celé město
se topilo v krásném světle. jakmile zahlédla výlohu s panenkami,
rozběhla se i s jelenem k hračkářství, bylo to tak okouzlující!
pak v odraze uviděla další krámek, otevřenými dveřmi se z něj
linula jakási bílá pára, která voněla po cukru. byla to
cukrárna s dortíky, lízátky a bonbony. dětský smích ji vyrušil
ze snění o indiáncích a ona zahlédla děti hrající si na
trampolíně. byla zapuštěná do země a táhla se daleko, skoro až
k druhé bráně z města. všechny děti skákaly do výšky,
protože nad nimi visely cukrové vaty, která se během skákání
směly ukusovat
Karkulka
by ráda zůstala, ale přece jenom to tomu jelenovi na slunci moc
nesedělo a tak se smutně vydala k bráně. v tu chvíli jí cestu
zastoupily dvě obří nohy a Karkulka se z hrůzou podívala nahoru,
kam až ty nohy vedou. byla to stará bába, před kterou ji varovala
matka vlčice. Karkulka zavřela oči a bába si pro ni sáhla jak
pro malinu. položila si ji na jazyk a spolkla ji jako polední
zákusek. to polknutí ale bylo naštěstí tak hlasité, že ho
zaslechla matka vlčice, zvedla hlavu k nebi a začala žalostně
výt. vyla tak, že se přidávali další a další z rodu vlků, v
celém kraji a nakonec v celé zemi, Karkulka v břiše uslyšela výt
svůj rod, vzpomněla si na svou sílu a začala v bábině žaludku
hrabat, vlci vyli a Karkulka bojovala o život. a pak se to
stalo! Karkulce se podařilo udělat bábě díru do břicha,
vyskočila ven i s jelenem a běžela k bráně. bába byla tak
obrovská, že ji to ani nebolelo, jen se podrbala na břiše a šla
spát. Karkulka vyběhla z brány a co nejrychleji běžela za matkou
vlčicí, do lesa, odkud už nikdy nevyšla
Žádné komentáře:
Okomentovat