den 22. z 365

přišla chvíle, kdy jsem se naprosto vědomě rozhodla propojit poezii s fotografií,

okamžitě mě napadl Paul Celan a jeho Fuga smrti, protože to je báseň, 

která mě zasáhla svým šípem naléhavosti na jednom kdysi čtení poezie.

jistě za to mohl přednes drfausta, atmosféra, rozjitřenost vlastní duše, 

ale hlavně báseň samotná vyvěrající z těch nejhlubších propastí Paula Celana...

i am thinking about connect some poems and photography. 

paul celan and his poem Death Fugue came to my mind immediately

because it hits me with its arrow of urgency on poem-reading many many years ago

maybe for the voice of reader, atmosphere, my own soul bleeding

but sure for the poem itself which spring from the deepest abysses of Paul Celan
(in english http://www.poets.org/poetsorg/poem/death-fugue)